Odpoledne ke mně do kuchyně přišel můj muž, a zeptal se mě, jestli mi může pomoci s obědem.Znám ho velmi dobře, přesto mě udivilo, s jakou samozřejmostí mi nabídl svou pomoc. Jak to pro něj bylo naprosto přirozené a normální, i když měl plné právo…
Týden na jižní Moravě utekl až moc rychle.Chata plná kamarádů s dětma, společné procházky a výlety, slunce a horké dny, vinice všude okolo, večery s vínem.Řeklo by se, že to byla úplná pohoda a taky, že byla :-)! (Ačkoliv s dětma tu pohodu beru…
(Zaznamenáno ještě v době těhotenství.) Nosím tě pod srdcemtamkde začínají holé větynacpané do bílých šatůráno je měkké jako křídla skřivanůkdyž hladím tvou dušitušíce že tam někde jsirozkrajuji jablkos velkou láskou
Začala bych nejdříve asi takto: Jsem mámou už tři měsíce ♥️ Díky Bohu za to! . V noci, kdy se maličký budí na kojení a já nemůžu spát, přemýšlím.Mateřství je velké požehnání, nicméně můj život není jen o pozitivních momentech, jde mi především o…
Často se vznáší těsně nad zemívyprahlého srdce krouží lehce jako ptáciplachá slova bez křídeljednou je najdoubásně schované v dřevěných podlahách času najdou a ostrým jazykemvykácí
Připomínám si, že každý den můžu žít. Jinak. Naplno.Že můžu být plná Boha, lásky, milých okamžiků. Že moje bolest mě nemusí vlastnit. Že se nemusím rozbíjet o slova druhých.Že když mě zasáhne jejich hněv nebo závist, nebudu potopena. Že mě láska…
Procházím létemale zbloudila jsemve vysokých traváchv polích ještě bolíBoží odpuštěnía já procházím se samado krajnostimalých smrtíněkde ve mnězačaly bít zvonyna poplachtvému vyznání
Dnes bych chtěla psát o jedné z mých důležitých rekapitulací života, o hledání a nacházení, o lásce a křehkých hlubinách... Často jsem hledala, v nekonečné Hloubce, v oraništi mých zítřků.Kolik se toho změnilo, kolik jsem toho musela v sobě překopat…
To až k ránubývá v duši čistojako když napadne první sníh nalámané tichov ulicích slepec sbíráschovává v dlaních malou něhu slova rozdanádo zasypaných břehů dne ranní oblohuna prsty si navléká ...to až k ránu v ulicích slepý Kristus chodí o holi…
Trošku se bojím. Objímám staré časy a nenechávám místo pro ty nové.V mém srdci se přehnaly sněhové bouře. A ono není vůbec jednoduché projít silnou vánicí, po kolena ve sněhu a doufat, že třeba někdy... přijde jaro... Ale ono nakonec přijde! Jako…