Mám ráda bosé nohy v trávě. Volnost ptáků. Křehké cesty motýlů.
Léto je úplné. A já nechávám po vánku rozutéct svou duši. Do všech koutů léta. Trochu tesklivého, trochu zpěvného i nadějného.
Je to čas milosti. Právě teď. Snoubenecký čas, prodýchaný láskou, ale i zkouškami. A já se vrhám zas a znovu do Náruče, někdy čekám, potichu a s bázní, někdy se učím novým odpuštěním.
Ale jsem nebem dotýkaná.
Protkaná všemi láskami. Těmi, co nikde nekončí. Možná ani za dalekým obzorem.
Procházím se mezi kopretinami. Ještě nedodýchanými.
A duše...má barvu rozkvetlé louky.
Komentáře
moc hezké :) díky!
Píšeš neobvykle nádherně! Díky za to. Za útěchu, naději, jinakost .. Tvých slov.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.