Chvilky v dlani

Procházím létemale zbloudila jsemve vysokých traváchv polích ještě bolíBoží odpuštěnía já procházím se samado krajnostimalých smrtíněkde ve mnězačaly bít zvonyna poplachtvému vyznání

Dnes bych chtěla psát o jedné z mých důležitých rekapitulací života, o hledání a nacházení, o lásce a křehkých hlubinách... Často jsem hledala, v nekonečné Hloubce, v oraništi mých zítřků.Kolik se toho změnilo, kolik jsem toho musela v sobě překopat…

To až k ránubývá v duši čistojako když napadne první sníh nalámané tichov ulicích slepec sbíráschovává v dlaních malou něhu slova rozdanádo zasypaných břehů dne ranní oblohuna prsty si navléká ...to až k ránu v ulicích slepý Kristus chodí o holi…

Trošku se bojím. Objímám staré časy a nenechávám místo pro ty nové.V mém srdci se přehnaly sněhové bouře. A ono není vůbec jednoduché projít silnou vánicí, po kolena ve sněhu a doufat, že třeba někdy... přijde jaro... Ale ono nakonec přijde! Jako…

1 Někdy jsme z křehkého tichaneslyšíme ani touhu dýchatčekáme v krajině dávné a němétak snadno člověk zapomene 2 Pod jeřabinou ustlal si vítra možná někdo o něm vía nepoznáme podle hlasujak opuštěný je a bláhový 3 Slyšívám tesknou píseň zimytolikrát…