Dnes, když jsem si procházela maily, přišlo mi pár přeposlaných zpráv (říkala jsem si, že je snad ani nebudu otvírat, ale nakonec jsem je přeci jenom prošla, kdyby náhodou se tam vyskytlo i něco zajímavého...) a mezi nimi byla jedna, u které jsem opravdu strávila několik minut a pak jsem o ní ještě pěknou chvíli přemýšlela. Byla to zpráva Pocta Matce Tereze. A já jsem si díky této zprávě uvědomila spoustu věcí, které jsem dřív nechávala hluboko v sobě a moc se jimi nezabývala. Zase jsem získala nový rozměr, snad i nové odhodlání. Být pro někoho užitečná, rozdávat kolem sebe mír a lásku, stát se lepším člověkem.

"Nejhorší chudobou je osamělost a pocit, že nejste milováni."

"Sami cítíme, že to, co děláme, je jenom kapka v oceánu. Ale oceánu by něco scházelo, kdyby tam ta kapka chyběla."

"Když lidi soudíte, nemáte čas je milovat."

"Nevím přesně, jaké to bude v nebi, vím však, že až zemřeme a přijde okamžik, kdy nás Bůh bude soudit, NEBUDE se nás ptát: Kolik dobrých věcí jsi v životě udělal?, ale zeptá se: Kolik LÁSKY jsi vložil do toho, co jsi dělal?"

"Buďte věrní v malých věcech, protože v nich spočívá vaše síla."

"V tomto životě nemůžeme dělat velké věci. Můžeme dělat jen malé věci s velkou láskou."

"Potřebujeme nalézt Boha a jeho nelze nalézt v hluku a neklidu. Bůh je přítel ticha. Podívejte se, jak příroda - stromy, květiny, tráva - roste v tichu; podívejte se na hvězdy, měsíc a slunce, jak se pohybují v tichu. Potřebujeme ticho, abychom se mohli dotknout duší."

Tolik a ještě mnoho dalších výroků Matky Terezy, které přišly v pravou chvíli.

Děkuju za tuto zprávu.