Nemám ráda každodenní stereotypní kolotoč, ve kterém se ovšem nyní nacházím. Neumím si udělat ani čas na Boha. A to už je hodně zlé.

Každý den mám naplněn povinnostmi a různými aktivitami a Bůh už se do mého programu prostě nevleze. Ale nechci to tak nechat. Častokrát si na Boha vzpomenu, když je mi nejhůř, když mám strach, když potřebuji jeho pomoc. Ale Bůh je tu od toho, abychom se mu svěřovali i se svými malými radostmi života, abychom se mu otevřeli a vše prožívali s ním a v něm.

A tak Ti, Pane, děkuji za každý den, který mohu plně prožít, za každou chvíli, kdy tu mohu být, smát se, plakat, radovat se, pomáhat, ... žít. Pro Tebe a s Tebou.

A zase najít tu správnou cestu,
která vede k Tobě.

Amen.