V posledních dnech jsem toho zažila hodně. Křížová cesta, kterou jsme divadelně ztvárnili, další křížová cesta (u které se hrálo na kytaru a bubínek - úžasná atmosféra, děkuji všem, kteří tam byli a podíleli se na tomto skvělém zážitku!) a do třetice další, tentokrát s knězem. Na zelený čtvrtek jsme my-roverky měly Paschu a předtím se šlo na mši. Z pátka na sobotu proběhlo bdění u Božího hrobu - sešli jsme se tam asi tak v patnácti lidech - ze skautu, ze spolča - nejdříve byla adorace, zpívaly se písně z Taizé, a pak se šlo spát (přespávali jsme v sakristii) a každý měl v průběhu noci 40 minut "hlídku" u Božího hrobu, tedy probděných 40 minut s Bohem. Já jsem šla jako poslední. I když jsem byla značně rozespalá, tak jsem nakonec všechny své smysly plně soustředila na modlitbu. Nevím, jestli mi to "něco dalo", protože i přes veškeré usilovné soustředění jsem si nemohla nevšimnout, že mi začíná být zima a že mi začíná kručet v žaludku, a tak se mé myšlenky postupně zatoulaly jiným směrem. Ale taky si pamatuju, že tam bylo ticho. Jak překvapivé, že?:-) Ale to ticho bylo tak nějak svým způsobem hrozně zvláštní. Dívala jsem se na Boží hrob, klečela a poslouchala to ticho. Připadala jsem si, jako bych se ocitla v úplně jiném světě. A pak se mi trochu sevřel žaludek, když jsem pomyslela na to, že se za chvíli budu muset vrátit k ostatním a následně do "hlučného" a nepřívětivého světa. Bylo to zvláštní. Velmi. Děkuji za těch čtyřicet minut. Přece jenom jsem tam pocítila Boží přítomnost,jako nikde jinde!
Tyto Velikonoce jsem prožila, dá se říct, naplno, i když příští rok se je budu snažit prožít mnohem víc. Víc duchovněji.V neustálé přítomnosti Boha.

Taky se musím trošku pochlubit - už mám biřmovací kmotru!!!!!
Strašně dlouho jsem přemýšlela o tom, kdo by to měl být. Byla jsem z toho už úplně zoufalá, a pak mě napadl jeden člověk. Hodnějšího a ochotnějšího člověka snad ani neznám;-) Věřím, že to byla správná volba.

Zkrátka a dobře, i když se stalo pár věcí, které nejsou zrovna příjemné a mně před pár dny nebylo vůbec do smíchu, všechno se to během dvou dnů dalo do pořádku. A já jsem zase šťastná! Díky Bohu!
+