Cesty vlakem...
Mám je ráda. Kromě velkýho zpoždění, co má snad každej druhej vlak.
Mám je ráda... pro seznámení se s novýma lidma.
Povídaly jsme si. Jako bysme byly všechny dlouholeté kamarádky. Zvláštní, jak jsme se sešly a prožily pár chvil ve společném kupé. Smály jsme se. Pan průvodčí byl moc milý. Vystoupily jsme z vlaku, hledaly to správný nástupiště, aby stihla další vlak. My se pak vrátily a šly na tramvajovou zastávku. Řekly jsme si ´ahoj´ a odjela... Ale v ten okamžik jsme každá v té druhé našla spojenkyni pro tuhle cestu vlakem.
...
Ráda pozoruju ubíhající krajinu za oknem. Ptáci, co letěli tak nízko. Zajíci, co pokaždé poplašeně vyběhli z křoví. Slunce na obloze se pohybovalo v rytmu mého srdce. Proplouvalo si za stromy. Tiše. Se smálo.
Děkuju za tyhle cesty...
Komentáře
Chápu, občas se cítím podobně. Pěkně napsáno.
Při čtení článku jsem si uvědomila, jak je krásné prožívat každý okamžik naplno, ať už je to jakákoli cesta... Díky Ti za to!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.