Je to už dlouho.

Léto, společenství lidí, adorace, jedno setkání, písničky, modlitby, spousta a spousta lidí. A všemi tolikrát opakované a velice oblíbené slovo Medjugorje! Všechno tak silné, upřímné, plné naděje a lásky! Nejdřív jsem nerozuměla.. ani těm radostným lidem kolem mě, ani sobě a stále častěji jsem si pokládala otázku - proč jsem tam vlastně vůbec jela..
Ale právě to jedno setkání a rozhodnutí k tomu, abych nakonec jela, mi změnilo život.. Setkání s Bohem, který mi poslal do cesty úžasného člověka. Díky němu má víra byla posilněna. Aniž by si to ten člověk uvědomil, neskutečně mi vnitřně pomohl! 
Bůh mě nasměroval, vedl mé kroky, ... a přivedl mě k lidem, kterých si moc vážím a které doteď nosím v srdci a jsou mi hodně blízcí.

A já se po celou tu dobu vracívám k létu, k onomu okamžiku a pocitům, které jsou doteď ve mně pořád silné a probouzí touhu po Bohu...

Bůh je nádherný, skrze svou velikou lásku k nám a tak dobrotivý!! Dává nám tolik šancí začít znova od začátku, nikdy s námi neztratí trpělivost! Každého z nás chrání a podporuje. 
I mě... člověka, který ho mockrát zradil, odvrátil se od Něj.
Ale On mě k sobě zase přivedl. Cítím, jak mě objímá a stará se o mě. V každé modlitbě se mi dostává tolik síly a naděje.

A člověk si najednou uvědomí, že měl ohromné štěstí, že se mu dostalo víry - takového velkého daru!!!

Bůh mě nikdy neopustil.. To já opustila Jeho. Ale jen díky Jeho záměrům, plánům a nekonečné trpělivosti a lásky, jsem k Němu zase našla cestu zpátky. Všechno se mi zdá tak neskutečné a přitom tak úžasné!

A na závěr si zavýsknu: Bůh je prostě Borec!! A s velkým Bé!!!! :o)))