.
Chytl mě za ruku.
V jeho očích se objevil smutek. Tiše mu skanul na rukáv a vmžiku se vpil do slov, co oněměly. 
Hledal pravdu. Snad i vysvětlení.
Hledal ...
... v modlitbě ...
... na kolenou.
A v hlavě mi neustále zněla jeho otázka: "Kde je Bůh, když ho potřebuji?"

Proč se, Pane, ptáme vždy jen výhradně kvůli našim potřebám?
Proč neumíme hledat srdcem?
Vždyť Ty jsi v každém z nás. Po celou dobu.
Ale někdy Tě hledáme tak usilovně, že snadno přeslechneme Tvůj hlas.
Hlas srdce.
Dožadujeme se zatvrzele Tvé pomoci, aniž bychom chtěli naslouchat a ptát se po Tvé vůli.

Odpovědí nám pak většinou bývá pouze ozvěna nás samých.