Když je chvíle ticha a chvíle čekání, bolí mě se na cokoliv ptát.

Bolí mě svět, i jeho chladná rána, i němá usínání.
A tak si rostu... ve zpěněných řekách a dávných tónů,
co ještě čas od času, tak trochu vzdáleně,
slyšívám v samotné duši světa.