Čaj v hrnku už stihl vychladnout

a já stále přemýšlím o posledních měsících a dnech. 

 

Zadívala jsem se na oblohu. Vypadá to, že je dnes úplněk. Měsíc si

odhodlaně září i skrz mraky, které ho tu a tam na chvíli zastíní. 

Říkám si, že bych někdy chtěla být odvážnější. Ve svým srdci. Odvážnější

sama v sobě. Odvážnější k tomu, abych Bohu mohla říct ano pro všechno,

co má se mnou v plánu. Ale občas se příliš spolíhám sama na sebe, místo

na Něj. Chtěla bych být odvážná a odhodlaně zářit Boží láskou i přes

všechny mraky, které mi zastíní srdce. Nepřestat zářit. Nepřestat přijímat

Boží lásku.

 

Neproběhlo teď nedávno v několika dnech pár věcí podle mýho plánu, ale

snad to bylo v tom Božím plánu...

 

Pane,

prosím, uč mě odvaze. Abych se ti dokázala odevzdávat každý den. 

A dokázala přijímat to, co máš pro mě naplánováno.