Mám ráda, když mi pod nohama šustí listí. Vonělo. Voněla i zem, i stromy.
Večerní mše, pokoj v duši... radosti.
Procházím se ráda kolem řeky. Listy mi padají do vlasů a za krk a do rukávů se sype podzim.
Mám ráda ty podzimní chvíle na lavičce v parku, povídání a úsměvy, co zahřejou, stejně jako termoska horkýho zelenýho čaje.
Moje podzimní krasosmutnění. Se sluncem na víčkách.
Foukala jsem do odkvetlých pampelišek. A hledala se v každém právě odfouknutém chmýří.
Nechala se objímat stromy, co otevřely svou žlutohnědou náruč. Držela jsem v dlani kaštan a zhluboka se nadechla.
Jímala mě radost a závrať, s jakou v sobě nesem slunce. I kousek nebe.
***
Tyhle chvíle a okamžiky dělají život životem. Tolik opravdovým. A krásným.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.