Mám ráda, když mi pod nohama šustí listí. Vonělo. Voněla i zem, i stromy.

Večerní mše, pokoj v duši... radosti.

Procházím se ráda kolem řeky. Listy mi padají do vlasů a za krk a do rukávů se sype podzim.

Mám ráda ty podzimní chvíle na lavičce v parku, povídání a úsměvy, co zahřejou, stejně jako termoska horkýho zelenýho čaje.

Moje podzimní krasosmutnění. Se sluncem na víčkách.

Foukala jsem do odkvetlých pampelišek. A hledala se v každém právě odfouknutém chmýří.

Nechala se objímat stromy, co otevřely svou žlutohnědou náruč. Držela jsem v dlani kaštan a zhluboka se nadechla. 

Jímala mě radost a závrať, s jakou v sobě nesem slunce. I kousek nebe.

***

Tyhle chvíle a okamžiky dělají život životem. Tolik opravdovým. A krásným.