Ruku v ruce, cesty do kopců v těch našich milých Jeseníkách. 

Je podzim, sychravo, mlha...

Nikdy jsme si nebyli blíž. A nikdy jsme nebyli blíž Bohu, jako právě v tichu hor. Obklopeni stromy, které doširoka otevíraly svou náruč a my jen zhluboka dýchali, abychom všechno pochytili a ponechali si něco z té krásy.

Doteky nebe. Pohledy. Prochozené cesty. Krajinou vnitřní...

Dva. Mezi námi vítr, déšť. Prosté chvíle, stejně nejvzácnější...

Když se držíme...

Když vykročíme... správným směrem.

Někdy člověk musí mlčet, aby se našel.

 

Je to začátek. 

S jedním malým kroužkem kolem prstu. S naším panem Bohem.

Než vykročíme.... ještě několikrát.