Chvilky v dlani

1 Někdy jsme z křehkého tichaneslyšíme ani touhu dýchatčekáme v krajině dávné a němétak snadno člověk zapomene 2 Pod jeřabinou ustlal si vítra možná někdo o něm vía nepoznáme podle hlasujak opuštěný je a bláhový 3 Slyšívám tesknou píseň zimytolikrát…

Provoněný domov. A provoněné dny.Všechno to tak intenzivně voní, světlo je měkčí, paprsky hřejí do tváře, jabloně se probouzí, rodí se nové okamžiky a světlo hoří mezi větvemi.Objevujeme místa, ta dávná místa v sobě samých. Je to jako tenkrát.A…

Někdy nastanou v manželství dny, které se podobají rozbouřenému moři.Divoké vlny se mě snaží pohltit, shodit z mé maličké bárky. Jsou neodbytné. Zkouší, co vydržím. Přijde i chvíle, kdy bych se do vln už už vrhala. To pak ale vlny ustanou. A já si…

Mám ráda bosé nohy v trávě. Volnost ptáků. Křehké cesty motýlů. Léto je úplné. A já nechávám po vánku rozutéct svou duši. Do všech koutů léta. Trochu tesklivého, trochu zpěvného i nadějného. Je to čas milosti. Právě teď. Snoubenecký čas, prodýchaný…

Ruku v ruce, cesty do kopců v těch našich milých Jeseníkách. Je podzim, sychravo, mlha... Nikdy jsme si nebyli blíž. A nikdy jsme nebyli blíž Bohu, jako právě v tichu hor. Obklopeni stromy, které doširoka otevíraly svou náruč a my jen zhluboka…

A přijdou chvíle tiché a nemluvné. Opatrné a křehké čekají ve stromech, zatímco mezi větvemi prorůstají ty mé malé modlitby. A někdy odpovědi nepřichází. Ještě ne. Stromy voní s podzimem zase jinak a všechno je stočené v letokruzích mého života. Umí…

Je krásný uvědomovat si rozdílnost. Objevovat druhého člověka! Často nám lidé říkají, že jsme natolik odlišní, že spolu vůbec nemůžeme být, vždyť se k sobě nehodíme. Myslela jsem si to taky. Že právě ta rozdílnost mezi náma bude překážkou. Ale ona…

Vzal mě za ruku a vystartoval ze dveří. Vedl mě skrz kaluže a nezapomněl se zastavit u každého auta zaparkovaného u chodníku a podrobně ho prozkoumat. I přes vytrvalý déšť jsme stáli a čekali, než přijede vlak. Vzápětí se vlak objevil a projel kolem…

Je mi ticho. Jako únorovému slunci, jako když se rozednívá bílou něhou v korunách stromů, trochu osaměle a ustýskaně. Nebe je šedé jako prázdné ulice.Hledávám otevřené dlaně a otevírám se pohledům. Těm důvěřivým. I já se učím důvěře. Každým dnem,…

Mám ráda, když mi pod nohama šustí listí. Vonělo. Voněla i zem, i stromy. Večerní mše, pokoj v duši... radosti. Procházím se ráda kolem řeky. Listy mi padají do vlasů a za krk a do rukávů se sype podzim. Mám ráda ty podzimní chvíle na lavičce v…