Pořád to samý. Jak na kolo-kolo-kolotoči.

A pak se mě zeptá, jaký je můj smysl života?

Taková ohraná otázka, říkám si... kdekdo se mě na ni zeptá. Ptám se i sama sebe. Ale kdo mi dá na ni odpověď? A jaká odpověď je ta správná?

Tak tedy... V čem spočívá smysl života?

Tahle otázka mi nějak nedá spát. Chci si na ni konečně nějak odpovědět. Nu dobrá... vytvořím si seznam, v čem by měl spočívat (nebo chci, aby spočíval) smysl života.

První věc, co mě napadla, byla... že by měl spočívat v sebepoznání i v poznání druhých lidí. V objevení nových možností... ve světě, v hudbě, umění, lidech, v sobě samé...

Ale to není samozřejmě všechno. Druhou věcí je víra. Můj smysl života by měl spočívat (a snad tedy i spočívá) ve víře. K tomu se pojí i činnost pro druhé, pomáhat jim a činit je šťastnými.

Třetí věc - snažit se být lepším člověkem. Koneckonců na to mám celý život, tak bych v tom mohla nějak pokročit. I když si připadám i po těch letech jako úplný začátečník. Ale žádný učený z nebe nespadl, že ano... :o) A hlavním pohonem k tomuto činu je Bůh. Člověk by se měl snažit i sám od sebe, ale Bůh je mou velkou motivací. A navíc s Boží pomocí pak jde všechno líp.

Můj seznam tímto pomalu končí. Pak jsem si ale vzpomněla na úplné maličkosti.. právě ty mě naplňují, díky nim jsem zas o něco šťastnější. Jsou to opravdu jen maličkosti, jako motýl sedící na kopretině, sluneční paprsky ozařující rosu na trávě, pohled na krásné hory.. nebo jen pohled na modrou oblohu a na plující bílá oblaka po ní. Zkrátka všechny zázraky paní přírody. A tady si říkám, že pro tyhle věci... často právě pro ně je důvod žít...