Dnes bych chtěla psát o jedné z mých důležitých rekapitulací života, o hledání a nacházení, o lásce a křehkých hlubinách...
Často jsem hledala, v nekonečné Hloubce, v oraništi mých zítřků.
Kolik se toho změnilo, kolik jsem toho musela v sobě překopat, okopat, zasadit - znovu a znovu, a přitom všem snažit se odstraňovat stále rostoucí plevel.
Celý můj život se stal hledáním, přesto jsem nechávala zlehka pootevřené dveře, aby tou škvírkou mohl občas nakouknout i Bůh :-).
A v těch chvílích jsem se modlila, nejvíce však za budoucího partnera. Jsem vděčná za každého člověka, kterého mi Bůh poslal do cesty, skrze ně si mě Bůh formoval a připravoval na toho pravého.
Jednou mě můj kamarád lákal, ať s ním pojedu na jednu akci - grilovačku, kterou pořádá jeho soused a dobrý kamarád. Pamatuju si dodnes, jak moc se mi nechtělo, ale nějakým zázrakem (a těch se pak stalo ještě mnoho!) jsem se nakonec přemohla a jela. Přišel nám otevřít takový (pro mě trochu zvláštní) vesnický týpek, jak jsem si ho hnedka v duchu nazvala, trochu zbrklý a nerozvážný, zkrátka jsem mu nevěnovala moc zvláštní pozornost, a v tu chvíli by mě opravdu ani ve snu nenapadlo, že se právě on stane mým manželem :-)!
Musím se nad tou nenadálou situací pousmát, jak moc je Bůh nepředvídatelný, se smyslem pro humor, ale hlavně to má všechno s námi dokonale naplánované!
Ale to není zdaleka ještě vše... Za obrovský zázrak považuji, že si nás dva Bůh našel a dal dohromady, nicméně za ještě větší zázrak považuji to, když můj již nynější manžel tehdy prohlásil jako nevěřící, nebo alespoň nepraktikující věřící, že nikdy - a omlouval se mi za to hned na začátku našeho vztahu - nepůjde ke zpovědi, že je to jediná věc, kterou mi nemůže splnit, protože to tak necítí... Co ale můj milý Honza nechtěl, Pán Bůh si zrovna usmyslel a měsíc před svatbou absolvoval svou první sv. zpověď v životě :)!
A já jen koukám, jak ty Boží plány vycházejí na stoprocent, narozdíl od těch mých :)! Jak On na nás, maličké a hříšné, nezapomíná a dává nám opravdu to nejlepší. A já za to všechno nepřestávám děkovat.
A tak jsem po té mé předlouhé zimě vstoupila do nádherně vonící zahrady. :-)
Komentáře
Pěkný příběh, ne nadarmo se říká, že ty nejhezčí chvíle v životě a lidé vstupující do nich jsou ty, které neočekáváme a nejméně čekáme :).
Je to tak :-)! A je to někdy vážně síla :-)!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.